| Druhá epištola k Korinským (2.Kor 11,21-12,9)
|
21. | Musím přiznat, že na něco takového jsem příliš slabý! Ale čeho se odváží někdo jiný - teď mluvím jako z nerozumu - toho se odvážím i já.
|
22. | Oni jsou Hebrejci? Já také! Jsou Izraelité? Já také! Jsou potomky Abrahamovými? Já také!
|
23. | Jsou služebníky Kristovými? Odpovím obzvlášť nerozumně: já tím víc! Namáhal jsem se usilovněji, ve vězení jsem byl vícekrát, ran jsem užil do sytosti, smrti jsem často hleděl do tváře.
|
24. | Od Židů jsem byl pětkrát odsouzen ke čtyřiceti ranám bez jedné,
|
25. | třikrát jsem byl trestán holí, jednou jsem byl kamenován, třikrát jsem s lodí ztroskotal, noc a den jsem jako trosečník strávil na širém moři.
|
26. | Častokrát jsem byl na cestách - v nebezpečí na řekách, v nebezpečí od lupičů, v nebezpečí od vlastního lidu, v nebezpečí od pohanů, v nebezpečí ve městech, v nebezpečí v pustinách, v nebezpečí na moři, v nebezpečí mezi falešnými bratřími,
|
27. | v námaze do úpadu, často v bezesných nocích, o hladu a žízni, v častých postech, v zimě a bez oděvu.
|
28. | A nadto ještě na mne denně doléhá starost o všechny církve.
|
29. | Je někdo sláb, abych já nebyl sláb spolu s ním? Propadá někdo pokušení, abych já se tím netrápil?
|
30. | Mám-li se chlubit, pochlubím se svou slabostí!
|
31. | Bůh a Otec Pána Ježíše, požehnaný na věky, ví, že nelžu.
|
32. | Místodržitel krále Arety dal hlídat brány města Damašku, aby se mne zmocnil,
|
33. | byl jsem však v koši spuštěn otvorem v hradbách, a tak jsem unikl jeho rukám.
|
1. | Musím se pochlubit, i když to není k užitku; přicházím teď k viděním a zjevením Páně.
|
2. | Vím o člověku v Kristu, který byl před čtrnácti lety přenesen až do třetího nebe; zda to bylo v těle či mimo tělo, nevím - Bůh to ví.
|
3. | A vím o tomto člověku, že byl přenesen do ráje - zda v těle či mimo tělo, nevím, Bůh to ví -
|
4. | a uslyšel nevypravitelná slova, jež není člověku dovoleno vyslovit.
|
5. | Tím se budu chlubit, sám sebou se chlubit nebudu, leda svými slabostmi.
|
6. | I kdybych se chtěl chlubit, nebyl bych pošetilý, vždyť bych mluvil pravdu. Nechám toho však, aby si někdo o mně nemyslil víc, než co na mně vidí nebo ode mne slyší.
|
7. | A abych se nepovyšoval pro výjimečnost zjevení, jichž se mi dostalo, byl mi dán do těla osten, posel satanův, který mne sráží, abych se nepovyšoval.
|
8. | Kvůli tomu jsem třikrát volal k Pánu, aby mne toho zbavil,
|
9. | ale on mi řekl: "Stačí, když máš mou milost; vždyť v slabosti se projeví má síla." A tak se budu raději chlubit slabostmi, aby na mně spočinula moc Kristova.
|