| Druhá epištola k Korinským (2.Kor 1,21-2,4)
|
| 21. | Ten, kdo nás spolu s vámi staví na pevný základ v Kristu a kdo si nás posvětil, je Bůh.
|
| 22. | On nám také vtiskl svou pečeť a do srdce nám dal svého Ducha jako závdavek toho, co nám připravil.
|
| 23. | Dovolávám se za svědka samého Boha, že jen z ohledu na vás jsem dosud nepřišel do Korintu.
|
| 24. | Ne že bychom chtěli panovat nad vaší vírou, nýbrž chceme pomáhat vaší radosti - ve víře přece stojíte!
|
| 1. | Rozhodl jsem se však, že vám nesmím znovu přinést zármutek.
|
| 2. | Kdybych já vás zarmoutil, kdo mě potěší, ne-li vy, které jsem zarmoutil?
|
| 3. | To vám píšu, abych, až přijdu, nebyl zarmoucen těmi, kteří by mě měli potěšit; spoléhám totiž na vás všecky, že moje radost bude radostí vás všech.
|
| 4. | Psal jsem ve veliké stísněnosti a se sevřeným srdcem, s mnohými slzami - ne proto, abyste byli zarmouceni, ale abyste poznali, jak veliká je má láska k vám.
|
