| První epištola k Soluňským (1.Tes 4,1-12)
|
| 1. | Konečně vás, bratří, prosíme a napomínáme v Pánu Ježíši, abyste vždy více prospívali v tom, co jste od nás přijali a co už také činíte: žijte tak, abyste se líbili Bohu.
|
| 2. | Vždyť víte, které příkazy jsme vám dali od Pána Ježíše.
|
| 3. | Neboť toto je vůle Boží, vaše posvěcení, abyste se zdržovali necudnosti
|
| 4. | a každý z vás aby uměl žít se svou vlastní ženou svatě a s úctou,
|
| 5. | ne ve vášnivé chtivosti jako pohané, kteří neznají Boha.
|
| 6. | Ať nikdo v této věci nevybočuje z mezí a neklame svého bratra, protože Pán ztrestá takové jednání, jak jsme vám už dříve řekli a dosvědčili.
|
| 7. | Vždyť Bůh nás nepovolal k nečistotě, nýbrž k posvěcení.
|
| 8. | Kdo tím pohrdá, nepohrdá člověkem, nýbrž Bohem, jenž vám dává svého svatého Ducha.
|
| 9. | O bratrské lásce není třeba, abych vám psal, neboť Bůh sám vás vyučil, jak se máte mít mezi sebou rádi.
|
| 10. | A takoví opravdu jste ke všem bratřím v celé Makedonii; jen vás prosíme, bratří, abyste v tom byli stále horlivější.
|
| 11. | Zakládejte si na tom, že budete žít pokojně, věnovat se své práci a získávat obživu vlastníma rukama, jak jsme vám již dříve uložili.
|
| 12. | Tak získáte úctu těch, kdo stojí mimo, a na nikoho nebudete odkázáni.
|
