| První epištola k Korinským (1.Kor 12,12-30)
|
| 12. | Tak jako tělo je jedno, ale má mnoho údů, a jako všecky údy těla jsou jedno tělo, ač je jich mnoho, tak je to i s Kristem.
|
| 13. | Neboť my všichni, ať Židé či Řekové, ať otroci či svobodní, byli jsme jedním Duchem pokřtěni v jedno tělo a všichni jsme byli napojeni týmž Duchem.
|
| 14. | Tělo není jeden úd, nýbrž mnoho údů.
|
| 15. | Kdyby řekla noha: "Protože nejsem ruka, nepatřím k tělu", tím by ještě nepřestala být částí těla.
|
| 16. | A kdyby řeklo ucho "Protože nejsem oko, nepatřím k tělu," tím by ještě nepřestalo být částí těla.
|
| 17. | Kdyby celé tělo nebylo než oko, kde by byl sluch? A kdyby celé tělo nebylo než sluch, kde by byl čich?
|
| 18. | Ale Bůh dal tělu údy a každému z nich určil úkol, jak sám chtěl.
|
| 19. | Kdyby všechno bylo jen jedním údem, kam by se podělo tělo?
|
| 20. | Ve skutečnosti však je mnoho údů, ale jedno tělo.
|
| 21. | Oko nemůže říci ruce: "Nepotřebuji tě!" Ani hlava nemůže říci nohám: "Nepotřebuji vás!"
|
| 22. | A právě ty údy těla, které se zdají méně významné, jsou nezbytné,
|
| 23. | a které pokládáme za méně čestné, těm prokazujeme zvláštní čest, a neslušné slušněji zahalujeme,
|
| 24. | jak to naše slušné údy nepotřebují. Bůh zařídil tělo tak, že přehlíženým údům dal hojnější čest,
|
| 25. | aby v těle nedošlo k roztržce, ale aby údy shodně pečovaly jeden o druhý.
|
| 26. | Trpí-li jeden úd, trpí spolu s ním všechny. A dochází-li slávy jeden úd, všechny se radují spolu s ním.
|
| 27. | Vy jste tělo Kristovo, a každý z vás je jedním z jeho údů.
|
| 28. | A v církvi ustanovil Bůh jedny za apoštoly, druhé za proroky, třetí za učitele; potom jsou mocné činy, pak dary uzdravování, služba potřebným, řízení církve, řeč ve vytržení.
|
| 29. | Jsou snad všichni apoštoly? Jsou všichni proroky? Jsou všichni učiteli? Mají všichni moc činit divy?
|
| 30. | Mají všichni dar uzdravovat? Mají všichni schopnost mluvit ve vytržení rozličnými jazyky? Dovedou je všichni vykládat?
|
